English
Deutsch
Slovenčina
Zatímco většina lidí si příchod jara spojí s vyšší teplotou vzduchu, já osobně (a asi i plno kolegů potápěčů) si vybaví nádherně ledovou vodu. (Vnímáte mou ironii ve slově nádherně?) Díky ustálené teplotě se voda vyčistí a z jezera se na pár týdnů stane moře (nebo spíš Severní ledový oceán). I když jsem mořskou viditelnost na Košariskách už párkrát zažila, letos mě zaskočila nepřipravenou. Jemné náznaky jsem pod vodou viděla už od začátku února, až jsem se jednoho dne zanořila pod hladinu a viděla… Všude… Troufnu si tvrdit, že naše krásné jezero už celkem znám, tentokrát jsem ale spatřila věci, o kterých jsem neměla ani tušení.
Mít za nejlepšího kamaráda fotografa je paráda. Jednoznačně zachytí všechny skvělé společné chvíle. Zároveň vás ale dokáže ukecat do naprostých blbostí – samozřejmě kvůli super fotce. V takto ledové vodě se snažím především o to, aby mi nezatekla za krk a aby můj suchý oblek stále dobře izoloval díky tomu, že ho mám nafouknutý vzduchem. Co se stane, když si sundáte ploutve a postavíte se na dno, po kterém se následně s ploutvemi v ruce rozběhnete? No samozřejmě, suchý oblek se vypustí a s největší pravděpodobností zatečete za krk… A k čemu mě kamarád ukecal? Ke všemu výše zmíněnému! Takže zatímco jsem si poskakovala po dně a dusila záchvaty smíchu, vznikaly zajímavé fotky. A trochu jsem poničila viditelnost (snad toto nečte nikdo, kdo byl ten den po mě ve vodě). Následovalo rychlé nandávaní ploutví, které v mém podání připomínalo spíše zběsilý taneček. A potom už jsem si zase získala alespoň trochu důstojnosti. 
Když jsme se dostatečně vyblbli, nastal čas pokračovat v kochání se. Nádherné písečné duny na dně – moje milovaná měsíční krajina, se nyní jevila mnohem více realisticky, zvlášť když nám absolutní čistota vody dávala pocit, že levitujeme v prostoru. Absolutní zlatý hřeb ponoru (doslova) nastal, když vodní hladinou pronikly zářivé sluneční paprsky. Ihned se okolo mě roztančila hra světel a barev. Dlouho jsem nic podobného nezažila. Na chvíli jsem zapomněla na zimu a jen fascinovaně sledovala, co slunce, i když stále slabé, dokáže vykouzlit. A přesně toto je jeden z okamžiků, kvůli kterým stojí za to tahat těžkou výstroj k vodě, mnohokrát zmrznout a tvrdě trénovat. Přála bych tento pocit zažít všem. A díky kamarádovi fotografovi jsme ho pro vás zvěčnili.
Na tomto dobrodružství jsem kromě termoprádla objevila kouzlo Merino rukavic, které jsem použila jako další vrstvu pod suché rukavice. Díky tomu, že jsou tenké, zachovám si plně hybnost prstů, i když mám více rukavic na sobě a zároveň skvěle izolují.
Za fotky děkuji @lacophotodiver.