Marti_soulwater - Potápění pod Budapeští

S příchodem zimy dostala naše parta chuť doplnit deficit potápění v teplé vodě. A jelikož k moři je to daleko, rozhodli jsme se navštívit podzemní labyrint v Budapešti. Život v Bratislavě s sebou přináší ten luxus, že do krásného hlavního města Maďarska je to jen necelé 2h cesty. Cíl naší cesty nebyly jen krásy Budapešti, ale především jeskyně Molnár János, která se nachází přímo pod městem. Padá do hloubky až 100m a celková rozloha je 3km. Jeskyně vznikla pravděpodobně pohybem tektonických desek a následným pôsobením vody a jedno z obrovských lákadel (hlavně v zimním období) je ponor v termální vodě, která se mimo jiné nachází i v lázních po celé Budapešti. Rukavice jsme nadšeně nechali doma, stejně tak tlusté hřejivé podobleky. Já osobně se rozhodla pro jistotu i pro tenké termo Thermatex od Progress, ale zbytek party jel podstatně více nalehko. Alespoň někomu funguje termoregulace normálně a není stále zmrzlý…

Zatímco v Bratislavě bylo krásné jarní počasí (ano, opravdu tu sníh je spíše překvapení, než pravidlo), v Budapešti nás přivítala nádherná pohádková zima. Nejvyšší čas se ohřát!

               

 Před vstupem do jeskyně nás upoutalo jezírko, ze kterého stoupaly sloupce páry a na vodě kvetly lekníny. Spolu se všudypřítomnou sněhovou pokrývkou působila tato scéna poměrně zvláštně. S námahou jsme vynosili vybavení dlouhým tunelem, ve kterém bylo doslova tropické ovzduší a poslechli si předponorový meeting. Poté jsme se rozloučili (náš team byl rozdělený na dvě skupiny) a vydali se k vodě. S prvním nádechem pod hladinou jsem se okamžitě ponořila do nádherného ticha a průzračné vody. Obklopila mě tma, teplo a klid. Tolik mi chybělo jeskynní potápění! 

Cesta podzemním labyrintem byla úžasná. Molnár János skrývá ve svých chodbách opravdový poklad. Stěny jsou na některých místech tvořeny přenádhernými krystaly, které se tajemně lesknou ve světle. Tento pohled se mi nikdy neomrzí. Fascinovaně jsem zkoumala dokonalé plošky průsvitného žlutého krystalu a nechala se naplnit pocitem, tak dobře známým všem potápěčům- pocitem, že jsem na místě, kam se dostane jen malé procento všech lidí. Cítila jsem vděčnost, že takové štěstí mám zrovna já.

                 

 Bohužel i tato chvíle musela skončit a náš první ponor se přiblížil ke konci. Vrátili jsme se a vylezli z vody. Já se se vší elegancí vysoukala napůl po břiše, nadávky létaly na všechny strany ( ještě že Maďaři nerozumí Češtině) a zapřísahala se, že začnu zase více času věnovat posilovně. Zcela viditelně jsem rozehnala poslední zbytky okouzlení z ponoru a můj parťák jen protočil oči nad mým výkonem, za který by se nemusel stydět žádný slimák.  Dali jsme si odpornou kávu z automatu a mezitím probrali druhý ponor. V plánu byla návštěva místa, kde se shlukují zvláštní krevetky, které svítí ve tmě. A samozřejmě nějaké to protahování se úzkými chodbami! 

Opět jsme skočili do 25 stupňové lázně a vydali se prozkoumat další tajemství, které skrývá Molnár János. Tentokrát jsme neviděli krystaly, zato jsme se procpali opravdu úzkým prostorem a vyrušili krevetky z odpočinku. Tato drobná světélkující tělíčka jsem si zamilovala! Milovník všech zvířat se ve mě nezapře.

Pokud bych měla vybrat, který z obou ponorů byl lepší? Oba. Jednoznačně. Domů jsme se vraceli vyhřátí a spokojení. A hlavně s dalším nezapomenutelným zážitkem z podzemí, které všichni tak milujeme (hlavně já!).

Na tomto dobrodružství mě provázelo termoprádlo Thermatex, které mi pomáhalo bojovat s vlhkostí (ať už s potem, nebo s drobným zatečením vody do suchého obleku). I v opravdu teplé vodě dokáže vlhkost potrápit a zničit tepelný komfort. Termoprádlo bylo tak akorát lehké, aby mi nebylo ani příliš teplo, ani zima, což mě opravdu potěšilo!

Tak jeskyním zdar!