English
Deutsch
Slovenčina
Příchod zimy přímo vybízí k tomu, aby se člověk skryl v teplé vodě ve wellness. Ale vzhledem k faktu, že mám sklony k tomu, vždy si vybrat něco extra, zvolila jsem variantu venkovního wellness s potápěním – Maďarské termální prameny TATA. Termální jezírka jsou mělká, jen okolo maximální hloubky 4 m, ale bohužel nemám nic jiného, než plnou technickou výstroj. A parťák mě v tom nenechal a vybavil se stejně. Při příjezdu jsme se nevyhnuli překvapeným pohledům, které nám věnovali ostatní potápěči (překvapené pohledy – rozumějte pohledy “co to je za magory”. 
Teplota vzduchu dosahovala sotva 3 °C, zatímco teplota vody příjemných 22 °C a průzračná voda přímo lákala ke skoku z mola. Lehce zmrzlá z převlékání ve venkovních prostorech jsem ocenila okamžité teplo, které mě zalilo poté, co jsem se zanořila pod hladinu. Viditelnost byla… dokonalá, přímo mořská. V křišťálové modři se vlnily rostliny a tvořily krásný kontrast barev. Slunce se rozhodlo rozjasnit vodní hladinu svými paprsky a dokreslilo atmosféru nádhernými záblesky světla. Proplétala jsem se rostlinami a sledovala drobné rybky okolo sebe. Když jsem se dostala do středu prvního jezírka, spatřila jsem bublající písek. Nikdy jsem nic podobného neviděla, proto jsem se opatrně dotkla dna. Ruka mi až po loket zajela do písku a cítila jsem drobné bublinky a proudy. Potlačila jsem chuť skočit do písku celá a pokračovala raději v průzkumu, Druhé jezírko se nacházelo za betonovou zídkou, kterou bylo potřeba přelézt. A tak jsme hezky v řadě, drsní techničtí potápěči, klouzali po břiše (na styl tuleňů) do mělké vody za zídkou, bořili se do bláta, které jsme měli snad i v uších a nekontrolovaně se smáli (mám podezření, že se nám vysmály i ryby). No…následně jsem se v záchvatu smíchu skoro utopila v půl metru vody. Ach, jak by toto byla trapná smrt…
Následovalo brodění se blátem asi 100 m, a poté konečně hlubší voda. Všudypřítomné bublinky, stoupající ze dna byly fascinující. Jako by dno jezírka žilo vlastním životem. Vydrželi jsme se jen v úžasu dívat přes dvě hodiny. Navzdory malé hloubce i celkově malým rozměrům jezírek, tento ponor byl magický. Člověk se a chvíli ocitl v jiném světě plném barev, života a neobvyklých přírodních úkazů.
Z vody se ani jednomu z nás nechtělo, ale spolu s ubývajícím světlem mizela i kouzelná atmosféra a stávala se poněkud ponurou. Na břehu nás uvítal studený poryv větru. Bylo znát, že se blíží prosinec. Naštěstí i na tomto ponoru mě zahřálo nové termoprádlo PROGRESSU Thermatex, které se na ponor v teplé vodě, jako jediná vrstva pod podoblek, opravdu osvědčilo. Převlékání venku, kdy teplota k večeru klesla na nulu, bylo snesitelné a opět mě potěšilo, že PROGRESS je mi parťákem i v takto extrémních podmínkách!